Edvard Munch. Angst

​

Kunstsammlungen Chemnitz, Německo

2025

​

kurátorka © Diana Kopka

​

​

Strach jako základní emoce je nepostradatelným citem pro přežití. Podobně jako radost, smutek, odpor, překvapení, hněv či pohrdání je součástí naší lidské existence a provází nás po celý život. Každý ten pocit zná: strach ze selhání, ze ztráty blízkých, ze ztráty práce i z nejisté budoucnosti. Dokáže v nás uvolnit energii, ale také nás může ochromit a uvrhnout do stavu strnulosti. Strach nezná společenské hranice a dotýká se všech vrstev. Obavy ze situací, které nás ohrožují či se vymykají naší kontrole, z moci a vlivu internetových gigantů, z klimatických změn, teroru, proměn světa, z „toho druhého“ i z osamění – to vše utváří způsob, jakým spolu žijeme.

Pod heslem „C the unseen“ se Evropské hlavní město kultury Chemnitz 2025 nezaměřuje pouze na neviděné či přehlížené, ale zároveň otevírá prostor pro vize budoucnosti. Aby však takové vize mohly vzniknout, je třeba obrátit pozornost i k tabuizovaným tématům strachu a samoty a znovu je promýšlet a sdílet. Jak jinak to učinit působivěji než prostřednictvím díla Edvarda Muncha, průkopníka modernismu, jenž ve svých obrazech vytvářel krajiny duše a znovu a znovu nám připomínal soustředit se na podstatu – „život, lásku a smrt“?

Norský malíř Edvard Munch byl existencialistou. Svými emocionálně pronikavými malbami se stal jakýmsi seismografem celé epochy a zároveň nově vymezil samotné základy umění. Do Německa poprvé odcestoval roku 1892, kdy mu nebylo ještě ani třicet let, a do své zvolené země se s přestávkami vracel až do roku 1908. Právě zde vznikla řada jeho zásadních děl, která mu přinesla uznání, slávu i mezinárodní průlom.

Mezi jeho mecenáše patřili také Herbert Eugen Esche a Johanna Esche, na jejichž pozvání přijel Munch roku 1905 do Chemnitzu, aby v jejich secesní vile portrétoval rodinu průmyslníka. Jeho tvorba ovlivnila i umělce z regionu, například Karla Schmidta-Rottluffa a další členy skupiny Brücke. Dva obrazy – Portrét Herberta Escheho a Pohled do údolí Chemnitztal, vzniklé ve vile Esche – jsou na výstavě zapůjčeny. A po téměř devadesáti letech je v Chemnitzu znovu k vidění i dílo Lidé. Ti osamělí, které bylo roku 1928 po několikaletém úsilí získáno do sbírek Städtische Kunstsammlung Chemnitz, avšak v období nacismu prodáno; nyní se vrací alespoň jako zápůjčka ze Spojených států.

​

​