BRATR STROM
Jaroslav Anděl, Lenka Falušiová, Miloš Šejn
Kostel sv. Mikuláše a sv. Anny v Telcích
2026
kurátor © Jaroslav Anděl
Podnět k výstavě Bratr Strom v kostele sv. Mikuláše a sv. Anny v Telcích dala Lenka Falušiová, která zde loni představila své práce s Milošem Šejnem na výstavě Místa snivců. Letos Lenka vyjádřila přání vystavovat se mnou a s Milošem, neboť všichni tři sdílíme zájem o téma stromu. Zdá se, že výstava se koná na správném místě. Pořadatelé výstavy, jmenovitě Anna Ježková a Luděk Šára a jejich spolek Krajina domov komunita, totiž pečují nejen o telecký kostel, ale také o stromy kolem Telců.
Bratr Strom má také historického předchůdce ve výstavě Strom, kterou jsem připravil s Antonínem Dufkem pro Kabinet fotografie J. Funka brněnského Domu umění v roce 1978. Vedle prací klasiků české fotografie Josefa Sudka, Jaromíra Funka a Eugena Wiškovského obsahovala fotografické dokumentace akcí Petra Štembery, Petera Bartoše, Petera Thurzy, Dezidera Tótha, Jana Steklíka, Vladimíra Ambroze, Miroslava Halase, Ivana Kafky a jedné mé akce nebo konceptuálně pojaté práce Jiřího Valocha a Dalibora Chatrného.
V úvodním textu k výstavě jsem se odvolával na francouzského filosofa Gastona Bachelarda a jeho myšlenku souvislosti současných a nejstarších básnických obrazů stromu. Ta neztratila nic ze své aktuálnosti, a proto si dovoluji uvést výstavu Bratr Strom prvními odstavci svého 48 let starého textu.
Tam v stromech divnou mocí
je kouzlo zakleto…
— Joseph von Eichendorff
Strom se stal v nedávné době jedním z předmětů ochrany životního prostředí. Ukázalo se, že je třeba uchovávat i osamocené stromy ve volné krajině a v bezprostředním okolí člověka. Prostředí, v němž člověk žil desítky tisíc let, tvořila převážně rostlinná vegetace. Náhlá nepřítomnost či nedostatek stromů by podle některých názorů mohly mít negativní vliv na lidskou psychiku.
Strom, jak ukazují některé práce na výstavě, však není jen předmětem ekologického zájmu, ale může být i jeho symbolem, může se stát ztělesněním hodnot životního prostředí. Tato skutečnost má své hlubší důvody. Strom patří k nejstarším motivům ve výtvarném umění i v literatuře, jeho obraz prochází celými kulturními dějinami lidstva. Strom je odedávna jedním z hlavních témat lidské imaginace.
MÍSTA SNIVCŮ
Lenka Falušiová, Miloš Šejn
Kostel sv. Mikuláše a sv. Anny v Telcích
2025
kurátor © Jaroslav Anděl
Místa snivců jsou místa, která mají zvláštní moc podmanit si člověka. Jsou to místa s hloubkou, v níž se člověk může najít, ale také ztratit. Často jsou to místa, kterým panují elementy, voda, oheň, země, vzduch, ať již jeden z nich, nebo jejich dvojice či dokonce trojice. Jsou to místa, která probouzejí představivost a snění, místa, kde člověk vnímá živou souvislost věcí. Snivci jsou lidé, kteří mají citlivost tato místa rozpoznat a objevovat jejich hloubky. Každý z nás má v sobě kus snivce a téměř každé místo se může stát místem snění. Zdá se však, že některá místa jsou k tomu svým charakterem předurčena.
Někteří umělci patří do rodokmenu snivců přitahovaných specifickými místy a elementy, jak o nich pronikavě psal francouzský filosof Gaston Bachelard. Lenka Falušiová je snivcem lesa, který je pro ni základním zdrojem inspirace, zakódovaným od dětství stráveného v krajině Jeseníků. Les je pro ni obrazem živého a žitého světa, v němž člověk, zvíře a rostlina existují vedle sebe na stejné úrovni. Strom, pradávný kosmologický symbol, vystupuje v jejích dílech do popředí - Lenka říká, že stromy jsou strážci lesa. Lenka však není bachelardovským snivcem jednoho ze čtyř elementů, ale je snivcem světla. Bachelard založil své knihy věnované imaginaci elementů na výkladu veršů vybraných z tvorby významných básníků, Lenčiny práce mohou posloužit ke zkoumání fenomenologie světla.
Miloš Šejn je snivcem země. Jeho iniciačním místem je Zebín, kopec sopečného původu blízko Jičína, kde Miloš od svého mládí žije. Zebín inspiroval jeho malířské začátky i jeho další umělecký vývoj, směřující k přímějšímu fyzickému kontaktu s vyvolenými místy. Ten má různé podoby od otisků reliéfu místa, sběru a experimentování s přírodními pigmenty až k akční intervenci. I když se Miloš ve své mnohaleté tvorbě zabýval i jinými elementy, například vodou, zdá se mi, že jeho imaginace se živí především silami země. Proto se mi při prohlížení jeho prací vtírá slovo chtonický, které doslovně znamená patřící zemi (z řeckého chtón, země). Tento výraz se překládá jako podzemní, podsvětní, týkající se podsvětí. Vystavená práce Vymezení prostoru ohněm (1982) spojuje dva archetypální motivy vybavující se v představách o počátcích lidstva, oheň a jeskyni. Oheň zde upomíná také na kataklyzmatické dějiny země spojené se sopečnou činností. Šejnova jeskyně je místem snění vedoucím hluboko do historie lidstva i země.
