SAMA V HORÁCH
Galerie Slováckého muzea v Uherském Hradišti
2024
kurátor © Lukáš Malina
Lenka se narodila ve Vrbně pod Pradědem v roce 1988. Právě krajina Jeseníků se stala zásadním formativním prvkem její tvorby a příroda její hlavní inspirací. Lenka v ní na svých výpravách tráví dlouhé hodiny a dny, během kterých zkoumá její struktury, rytmus jejich růstu nebo způsob jakým různé povrchy odrážejí sluneční světlo. Prvním stupněm její práce je tedy pozorování. Není to povrchní práce, která by se dala rychle odbít, případně by ji usnadnilo použití různých extenzí oka a paměti jako skicář nebo fotoaparát. Tato důležitá fáze, je založena na pečlivém pozorování a snaze porozumět podstatě toho, co je pozorováno, více než na usilovném memorování viděného. Následně, již ve svém atelieru, Lenka tyto poznatky používá jako stavební prvky pro své grafiky a kresby, kdy s pomocí paměti, avšak pod velením fantazie skládá svou vlastní syntézu krajiny. Krajiny archaické a tiché, která vybízí ke kontemplaci. Vznikají tak výseky z hustých lesů, podrostů a skal. I když jsou tyto náměty naturalisticky zpracované, s odstupem vypadají spíše jako abstraktní struktury než vědecké studie. Působí trochu jako hledání řádu-nějakého opakujícího se vzoru v chaosu.
Řád v chaosu. Jedno z nejčastějších klišé vědy. Les působí opravdu jako chaotický systém. Stromy, keře a větve v jedné velké změti. Takový systém se nedá popsat za pomocí parciálních diferenciálních rovnic, tak svět kolem sebe nevnímáme. Mozek však pomocí představivosti dokáže, jak se zdá nacházet v tomto chaosu větší řád než klasická fyzika. Práce Lenky Falušiové demonstruje, jak se lidská mysl vyzná v chaotických vjemech a dokáže v tomto chaosu najít univerzalitu. Teorie chaosu a s ní spojená fraktálová geometrie ukazují, že pomocí několika málo jednoduchých stavebních prvků a za pomoci omezeného počtu relativně jednoduchých pravidel, je s pomocí opakování a změny měřítka možno vytvořit systémy nekonečné složitosti. Díky pochopení těch nejzákladnějších stavebních prvků rostlin, jako jsou kmen, větve a pravidla jejich růstu, je možné vytvořit například reálný vjem jehličnatého stromu. Díky pochopení toho, jak tyto jednotlivé stromy rostou vedle sebe, tak aby spolu mohly koexistovat, je pak možné vytvořit realistický vjem celého lesa. Vše na základě jednoduchého systému, který je tak jako ve smyčce do nekonečna opakován. Jediným omezením je tak formát papíru nebo plátna. Umění je do značné míry tím, jak lidem připadá svět. Dobrým umělcům se podařilo uvědomit si, že toho opravdu důležitého je málo. Lenka Falušiová jistě není první, kdo takto pracuje. Na horizontech holandských krajin ze 17. století jsou realisticky vypadající stromy a zvířata. Když se však podíváte z blízky, zjistíte, že jde o opakující se, triviální vzorec s několika málo detaily jejichž kombinace vede oko diváka ke správnému vjemu.
Výstava v Galerii Slováckého muzea představuje průřez autorčinou tvorbou, včetně prací z poslední doby, kterým začínají dominovat velkoformátové kresby a objevují se první malby, jacísi kříženci mezi malbou a kresbou, kdy je tuš alternována olejovými barvami. Základem však zůstávají grafické práce. Různorodé hlubotiskové techniky jako lept, mezzotinta a další. Grafika je pro Lenku Falušiovou jako deníkový záznam. Je nezbytnou součástí a základem pro její velkoformátové práce, které jí naopak umožňují se více rozmáchnout a uvolnit.
